V úterý 6. srpna 2024 jsem si zkrátil pracovní dobu jen do 14:00 hod a poté jsem vyrazil do potápěčské klubovny, nasoukal jsem do auta všechny připravené potápěčské věci, na Letné jsem nasadil do auta babičku a dvě malé brňandy Amálku a Theu a vyrazili jsme k místu srazu – čerpací stanice MOL u Vyškova. Tam se zformovala odpolední potápěčská expedice a s nápovědou Google Maps jsme vyrazili k cíli – lom Šošůvka. Kamarádi potápěči, co tam již byli na ponoru mluvili v superlativech o viditelnosti a množství ryb v lomu, takže i přes můj skepticismus jsem se těšil, co nás tam čeká.
Šošůvka je obec v oblasti Moravského krasu, kousek odtud je známá propast Macocha a obecně je tam moc hezky. Jelikož je lom v podstatě součástí obce a je to zřejmě profláknutá letní odpočinková a rekreační lokalita, je na posledních cca 500m odbočky k lomu zákaz vjezdu. Je tam značka omezující vjezd pouze pro rezidenty a pro vlastníky povolení k vjezdu, což nám zajistila po dohodě s Ondrou tamní spřízněná potápěčská duše, takže jsme povolenky vložili za skla do aut a byli v klidu pro eventuální policejní kontrolu. Po příjezdu do Šošůvky jsme počkali na spřízněného domácího potápěče, zajeli až k lomu, vyskládali potřebný materiál k vodě a šli jsme na to. Trochu mě znervózněl přístup k vodě, skalní chodníček, sklon cca 40°, asi tak deset metrů dlouhý, který končil přímo ve vodě. Po straně byl do skály upevněný řetěz, takže jsem v podstatě ručkoval až k hladině. Jelikož celá ta výbava váží tak 40 kg, obával jsem se, aby mi neuklouzla noha a celý se při pádu nepolámal. Pak po ponoru směrem vzhůru to bylo ještě složitější, to si dokážete jistě představit. To ale předbíhám, ještě jsem se nenamočil 🙂 🙂 🙂
Do vody nás šlo 6, udělali jsme dvojice – buddy týmy – zkušený potápěč + nováček. Takový buddy tým je dvojice, která je pod vodou stále spolu a v případě potřeby nebo nouze si pomáhají, aby vše dobře dopadlo. To v tom horším případě. Obvykle žádná krizová situace nenastane a po vynoření si v tom buddy týmu máme o čem povídat – co kdo viděl, jakou rybu, raka nebo jaký zajímavý artefakt. V zatopených lomech je obvykle na dně na co koukat, bývají tam různé stroje, které tam byly z nějakého důvodu zanechány nebo jsou tam stavby, přístřešky a podobně. O tomto lomu se říká, že při lámání kamene narazili dělníci na silný pramen spodní vody, kvůli němuž byla těžba náhle ukončena a který byl tak silný, že na dně zůstaly části těžební techniky, které nestačili odstěhovat.
No, tentokrát to však byl ponor, kterému já říkám „omakávací“. Viditelnost v hloubce 3 – 5 m místy stoupla až na 1m, ale to bylo maximum a hned zase klesla na 20 cm. V buddy týmu se v takové viditelnosti k sobě uvazujeme, abychom se neztratili, tentokrát jsem však volil držení za ruku, jelikož úvazek by se nám tam zachycoval za artefakty, co se tam vyskytovaly kolem nás (kusy kolejnic, roury, části motorů a jiné věci). Pod 5m hloubky byla viditelnost čistá nula, tedy jsme mohli mít zavřené oči a bylo by to stejné. Takže po vynoření jsem alespoň já byl trochu zklamaný – lom byl předem pro svou viditelnost vychválen, původní skepse, že tam nic neuvidíme byla oprávněná, ale i po takovém ponoru je o čem vyprávět a diskutovat.
Příště tam pojedeme v zimě, třeba pod led, kdy bývá ta viditelnost maximální.
Aspoň holčičky a Milík si to trochu užily, když jsme se vynořili, plavaly ve vodě a podle všeho se jim to líbilo. Amálka si tam „ochočila“ tetu Jitku (maminka mojí buddy Adélky) a všichni vypadali docela spokojení. Po cestě domů holčičky protestovaly, že nedostaly zmrzlinu a že ji potřebují, zmrzlinové stánky, které jsme z auta míjeli byly již zavřené (ostatně co jiného čekat ve 20:00), tak jsme se stavili ve Vyškově v Albertu, zakoupili zmrzliny a cestou do Zlína je holčičky slízaly.
Doma jsme byli po půl deváté, pojedli jsme vynikající švestkové knedlíky a pak již následoval spánek až do rána. Jenom dědu chytaly v noci křeče do nohy, tak kulhal po bytě a hledal hořčíkové supplementy, které by mu ulevily …
Slide show z obrázků, které nafotili účastníci akce:
Pěkně vydařená akce 🙂